Tři nejdůležitější ingredience insolvence

Použijeme-li statistický model, který umí sám "vybrat" statisticky významné finanční ukazatele ovlivňující riziko insolvence, získáme na stupni vítězů:

1. Okamžitá likvidita
2. Zadlužení očištěné o rezervy, tj. Cizí kapitál - rezervy) / aktiva celkem
3. Rentabilita aktiv (ROA)

Tyto ukazatele byly vybrány na základě dat. Položme si otázku, zda tento výběr dává nějaký ekonomický smysl.

Aby podnik skončil v insolvenci, určitě potřebuje nemít dostatek okamžitých likvidních prostředků k pokrytí svých brzy splatných (krátkodobých) závazků. Nízká likvidita tuto informaci obsahuje a zároveň naznačuje i existenci takových krátkodobých aktiv. Je to tedy velmi významná podmínka insolvence, která je dokonce zachycena v insolvenčním zákoně.

Nedostatečnou likviditu však může podnik překonat například další dodatečnou půjčkou, ať už od banky nebo od menších investorů prostřednictvím emisí korporátních dluhopisů, nebo může závazky hradit z budoucích tržeb. Pokud ale přidáme nedostatečnou rentabilitu a současně vysoké zadlužení, ideálně záporný vlastní kapitál, tak aby se i menší investoři už obávali takovému podniku svěřit kapitál, potom už stačí, když alespoň jeden z aktuálních a neuspokojených věřitelů podá insolvenční návrh.

Tento výběr ukazatelů dává tedy ekonomický smysl, protože reflektuje jak schopnost podniku rychle plnit své závazky, tak celkovou finanční stabilitu a výkonnost podniku.